Sazba daně z příjmu: Co se změní a jak se vás to dotkne?

Základní sazba daně z příjmu 15%

Daň z příjmu fyzických osob v České republice je stanovena na základní sazbu 15 %, která se vztahuje na většinu příjmů běžných občanů. Tato sazba představuje klíčový prvek daňového systému a aplikuje se na zdanitelné příjmy po odečtení všech uznatelných výdajů a odpočtů. Důležité je si uvědomit, že patnáctiprocentní sazba se počítá ze superhrubé mzdy, která zahrnuje hrubou mzdu navýšenou o povinné odvody zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění.

V praxi to znamená, že zaměstnanec s průměrným příjmem odvádí státu patnáct procent ze svého daňového základu, přičemž může využít různých daňových slev a bonusů, které jeho skutečnou daňovou povinnost mohou výrazně snížit. Mezi nejvýznamnější patří základní sleva na poplatníka, která v současnosti činí 30 840 Kč ročně. Tato patnáctiprocentní sazba se vztahuje nejen na příjmy ze závislé činnosti, ale také na příjmy z podnikání, z kapitálového majetku či z nájmu.

Efektivní zdanění může být ve skutečnosti nižší díky možnosti uplatnění různých daňových optimalizací. Podnikatelé mohou například využít paušální výdaje, které jim umožňují snížit základ daně o předem stanovené procento podle typu činnosti. Zaměstnanci zase mohou těžit z různých daňových zvýhodnění, jako je sleva na manžela či manželku nebo zvýhodnění na vyživované děti.

Patnáctiprocentní sazba daně z příjmu fyzických osob patří v rámci Evropské unie k těm nižším, což přispívá k relativní konkurenceschopnosti České republiky v oblasti zdanění práce. Je třeba si však uvědomit, že celkové daňové zatížení je ve skutečnosti vyšší kvůli povinnému sociálnímu a zdravotnímu pojištění, které společně s daní z příjmu tvoří významnou část odvodové zátěže.

Pro správný výpočet daně je klíčové správně určit daňový základ, od kterého se patnáctiprocentní sazba odvíjí. Ten se stanovuje jako rozdíl mezi příjmy a výdaji, přičemž je možné uplatnit různé nezdanitelné části základu daně, jako jsou dary, úroky z hypotečního úvěru, příspěvky na penzijní připojištění či životní pojištění. Tyto odpočty mohou významně ovlivnit konečnou výši daňové povinnosti.

Systém zdanění příjmů fyzických osob s patnáctiprocentní sazbou je navržen tak, aby byl relativně jednoduchý a srozumitelný pro běžné občany. Zároveň poskytuje dostatečný prostor pro daňovou optimalizaci a zohledňuje různé životní situace poplatníků prostřednictvím systému slev a zvýhodnění. Stabilita této sazby v posledních letech přispívá k předvídatelnosti daňového prostředí a umožňuje občanům i firmám lépe plánovat své finanční záležitosti.

Solidární zvýšení daně 23% nad limit

V současném daňovém systému České republiky představuje solidární zvýšení daně významný prvek progresivního zdanění příjmů fyzických osob. Toto opatření se vztahuje na příjmy překračující stanovený limit, který je definován jako 48násobek průměrné mzdy. Poplatníci, jejichž příjmy přesáhnou tento limit, musí počítat s dodatečným zdaněním ve výši 23 procent z částky převyšující stanovený strop.

Mechanismus solidárního zvýšení daně funguje jako doplněk k základní sazbě daně z příjmu fyzických osob, která činí 15 procent. V praxi to znamená, že příjmy do limitu jsou zdaněny standardní sazbou, zatímco část příjmu nad limit podléhá kombinovanému zdanění. Tento systém byl zaveden s cílem zajistit větší daňovou spravedlnost a posílit principy solidarity ve společnosti.

Pro správný výpočet solidárního zvýšení daně je klíčové správně určit základ daně. Do něj se započítávají příjmy ze závislé činnosti a příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. Je důležité poznamenat, že se nezahrnují příjmy z kapitálového majetku, pronájmu nebo ostatní příjmy. Poplatníci musí věnovat zvýšenou pozornost vedení daňové evidence a správnému vykazování příjmů, aby předešli případným komplikacím při daňovém přiznání.

Zajímavostí je, že solidární zvýšení daně má přímý vliv na způsob placení záloh na daň z příjmů. Pokud poplatník v předchozím zdaňovacím období překročil limit pro solidární zvýšení daně, musí v následujícím roce platit zálohy s ohledem na toto zvýšení. Zálohy se vypočítávají ze součtu základní daně a solidárního zvýšení daně.

V praxi se často setkáváme s situacemi, kdy poplatníci řeší optimalizaci svých příjmů vzhledem k solidárnímu zvýšení daně. Někteří volí cestu rozdělení příjmů do více zdaňovacích období nebo využívají možnosti spolupracujících osob. Je však nutné postupovat v souladu s daňovými předpisy a vyvarovat se postupů, které by mohly být považovány za obcházení daňové povinnosti.

Solidární zvýšení daně významně ovlivňuje také výpočet čisté mzdy u zaměstnanců s nadstandardními příjmy. Zaměstnavatelé musí tuto skutečnost zohlednit při výpočtu měsíčních záloh na daň z příjmů. V měsících, kdy příjem zaměstnance překročí poměrnou část limitu, se aplikuje solidární zvýšení daně na částku převyšující tento limit.

Pro poplatníky je důležité si uvědomit, že solidární zvýšení daně může mít dopad i na jejich nárok na různé daňové slevy a zvýhodnění. Přestože základní slevy zůstávají zachovány, vysoký příjem může ovlivnit možnost uplatnění některých dalších daňových výhod. Proto je vhodné konzultovat svou daňovou situaci s odborníkem, který může pomoci s optimálním nastavením daňové strategie.

Slevy na dani pro fyzické osoby

V České republice existuje několik významných slev na dani, které mohou fyzické osoby uplatnit při ročním zúčtování daně z příjmů. Základní sazba daně z příjmu fyzických osob činí 15 procent ze superhrubé mzdy, přičemž při překročení limitu 48násobku průměrné mzdy se uplatňuje solidární zvýšení daně ve výši 7 procent. Nejdůležitější a nejvyužívanější slevou je základní sleva na poplatníka, která činí 30 840 Kč ročně. Tuto slevu může uplatnit každý poplatník bez ohledu na jeho příjmy či další okolnosti. Pro pracující důchodce je důležité vědět, že i oni mají na tuto slevu nárok v plné výši.

Významnou pomocí pro rodiny s dětmi je daňové zvýhodnění na vyživované dítě, které žije s poplatníkem ve společné domácnosti. Na první dítě lze uplatnit slevu 15 204 Kč ročně, na druhé dítě 22 320 Kč a na třetí a každé další dítě 27 840 Kč ročně. Pokud je vyživované dítě držitelem průkazu ZTP/P, zvyšuje se částka daňového zvýhodnění na dvojnásobek. Manželé mohou využít slevu na manžela či manželku ve výši 24 840 Kč ročně, pokud jejich příjmy nepřesáhnou stanovený limit 68 000 Kč za zdaňovací období.

Pro osoby se zdravotním postižením existují speciální slevy. Základní sleva na invaliditu prvního a druhého stupně činí 2 520 Kč ročně, rozšířená sleva na invaliditu třetího stupně je 5 040 Kč ročně. Držitelé průkazu ZTP/P mají nárok na slevu 16 140 Kč za rok. Studenti do 26 let věku (v případě doktorského studia do 28 let) mohou uplatnit slevu na studenta ve výši 4 020 Kč ročně.

Pro zaměstnance je důležité vědět, že většinu slev lze uplatnit měsíčně prostřednictvím zaměstnavatele, a to ve výši jedné dvanáctiny roční částky. Výjimkou je například sleva na manžela/manželku, kterou lze uplatnit pouze při ročním zúčtování daně. Při výpočtu daňové povinnosti se nejprve stanoví základ daně, z něhož se vypočte daň, a teprve poté se odečítají slevy na dani. Pokud je výsledná částka po odečtení slev záporná, daňový bonus vzniká pouze v případě daňového zvýhodnění na děti.

Pro uplatnění slev je nezbytné splnit zákonem stanovené podmínky a doložit příslušné dokumenty. U slevy na manžela/manželku je třeba prokázat společnou domácnost a výši příjmů, u slevy na invaliditu je nutné doložit rozhodnutí o přiznání důchodu. Pro daňové zvýhodnění na děti je potřeba doložit jejich rodné listy a potvrzení o studiu u studujících dětí. Všechny tyto slevy významně snižují daňovou zátěž fyzických osob a představují důležitý nástroj daňové optimalizace.

Výpočet základu daně a odpočitatelné položky

Pro stanovení základu daně z příjmu fyzických osob je nutné nejprve určit veškeré zdanitelné příjmy, od kterých lze následně odečíst daňově uznatelné výdaje. Základ daně tvoří součet dílčích základů daně z jednotlivých druhů příjmů, jako jsou příjmy ze závislé činnosti, samostatné výdělečné činnosti, kapitálového majetku, nájmu a ostatních příjmů.

Rok	Sazba daně z příjmu FO
2023	15%
2022	15%
2021	15%
2020	15%

Od takto stanoveného základu daně je možné odečíst řadu odpočitatelných položek, které snižují daňovou povinnost poplatníka. Mezi nejvýznamnější odpočitatelné položky patří úroky z hypotečního úvěru či úvěru ze stavebního spoření, přičemž maximální částka, kterou lze takto odečíst, činí 300 000 Kč ročně na jednu domácnost. Další významnou položkou je penzijní připojištění, kde lze odečíst částku převyšující 12 000 Kč, maximálně však 24 000 Kč za zdaňovací období. Obdobně funguje odpočet na soukromé životní pojištění, kde je možné uplatnit až 24 000 Kč ročně.

Sazba daně z příjmu fyzických osob v současnosti činí 15 % ze základu daně, přičemž u vysokopříjmových skupin se uplatňuje také solidární zvýšení daně. Pro výpočet skutečné daňové povinnosti je třeba od vypočtené daně odečíst slevy na dani, které představují další formu daňové optimalizace. Základní sleva na poplatníka činí 30 840 Kč ročně a náleží všem poplatníkům bez ohledu na výši jejich příjmů.

Při výpočtu základu daně je důležité správně kategorizovat jednotlivé příjmy a výdaje. U příjmů ze samostatné činnosti má poplatník možnost uplatnit skutečné výdaje nebo využít výdajové paušály, které se pohybují v rozmezí 30 až 80 % podle typu činnosti. Výdajové paušály představují administrativně jednodušší způsob uplatnění výdajů, avšak je třeba pečlivě zvážit, která varianta je v konkrétním případě výhodnější.

Základ daně lze také snížit o hodnotu poskytnutých darů, přičemž minimální hodnota daru musí činit alespoň 1 000 Kč nebo 2 % ze základu daně. Maximálně lze odečíst dary v hodnotě až 30 % základu daně. V případě bezpříspěvkového dárcovství krve se každý odběr oceňuje částkou 3 000 Kč, kterou lze také odečíst od základu daně.

Pro osoby samostatně výdělečně činné je důležité také správné vedení daňové evidence nebo účetnictví, které slouží jako podklad pro stanovení základu daně. Daňově uznatelné jsou pouze ty výdaje, které byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Mezi tyto výdaje patří například nákup materiálu, zboží, provozní režie, odpisy majetku či mzdové náklady zaměstnanců.

Daňové přiznání a termíny podání

V České republice je daň z příjmu fyzických osob stanovena na 15 procent ze základu daně, přičemž osoby s příjmem přesahujícím 48násobek průměrné mzdy podléhají také solidárnímu zvýšení daně. Daňové přiznání musí být podáno nejpozději do 1. dubna následujícího roku po skončení zdaňovacího období, pokud daňové přiznání nezpracovává daňový poradce. V případě využití služeb daňového poradce se lhůta pro podání prodlužuje až do 1. července. Je důležité zmínit, že pokud tyto termíny připadnou na víkend nebo státní svátek, posouvá se deadline na následující pracovní den.

Poplatníci mají několik možností, jak daňové přiznání podat. Kromě klasického papírového podání na finančním úřadě lze využít elektronické podání prostřednictvím datové schránky nebo portálu MOJE daně. Elektronická forma podání je povinná pro subjekty, které mají zpřístupněnou datovou schránku. Pro ostatní zůstává možnost osobního podání na podatelnách finančních úřadů nebo zaslání poštou.

Základ daně se vypočítává z příjmů ze závislé činnosti, samostatné činnosti, kapitálového majetku, nájmu a ostatních příjmů. Od těchto příjmů lze odečíst daňové slevy a odpočty, které snižují výslednou daňovou povinnost. Mezi nejvýznamnější patří základní sleva na poplatníka ve výši 30 840 Kč ročně, sleva na manžela/manželku, slevy na děti a další zákonem stanovené položky.

Pro osoby samostatně výdělečně činné je důležité pamatovat na povinnost platit zálohy na daň z příjmu. Výše a četnost záloh se odvíjí od poslední známé daňové povinnosti. Pokud přesáhla 30 000 Kč, ale nepřesáhla 150 000 Kč, platí se pololetní zálohy ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti. Při překročení hranice 150 000 Kč se zálohy platí čtvrtletně ve výši 25 % poslední známé daňové povinnosti.

V případě, že poplatník zjistí chybu v již podaném daňovém přiznání, má možnost podat dodatečné daňové přiznání. To lze učinit do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla chyba zjištěna. Pokud je dodatečná daňová povinnost vyšší než původně přiznaná, je třeba počítat s úrokem z prodlení.

Nedodržení termínů pro podání daňového přiznání může vést k sankčním postihům ze strany finančního úřadu. Pokuta za opožděné podání činí 0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, maximálně však 5 % stanovené daně nebo 300 000 Kč. Proto je důležité všechny termíny pečlivě sledovat a dodržovat, případně včas požádat o jejich prodloužení prostřednictvím žádosti podané finančnímu úřadu.

Zálohy na daň z příjmu

Zálohy na daň z příjmu představují pravidelné platby, které poplatníci odvádějí státu v průběhu zdaňovacího období. V České republice je základní sazba daně z příjmu fyzických osob stanovena na 15% ze základu daně, přičemž pro vysokopříjmové skupiny platí dodatečná solidární daň ve výši 23% z příjmu přesahujícího stanovený limit. Povinnost platit zálohy na daň z příjmu vzniká na základě poslední známé daňové povinnosti.

Výše a četnost záloh se odvíjí od předchozí daňové povinnosti poplatníka. Pokud poslední známá daňová povinnost přesáhla částku 30 000 Kč, ale nepřesáhla 150 000 Kč, platí poplatník pololetní zálohy ve výši 40% poslední známé daňové povinnosti. První záloha je splatná do 15. června a druhá do 15. prosince. V případě, že poslední známá daňová povinnost přesáhla 150 000 Kč, vzniká povinnost platit čtvrtletní zálohy ve výši 25% poslední známé daňové povinnosti, a to vždy do 15. března, 15. června, 15. září a 15. prosince.

Důležité je zmínit, že ne všichni poplatníci musí zálohy platit. Pokud poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč, nebo pokud má poplatník kromě příjmů ze samostatné činnosti také příjmy ze závislé činnosti, ze kterých je odváděna záloha na daň, a tyto příjmy tvoří více než 50% celkového základu daně, zálohy platit nemusí. Zaměstnanci mají situaci jednodušší, protože za ně zálohy na daň odvádí přímo zaměstnavatel v rámci měsíční mzdy.

Pro správný výpočet záloh je klíčové znát svou poslední známou daňovou povinnost a správně určit zálohovací období. Zálohy se platí v průběhu zálohového období, které začíná prvním dnem následujícím po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období. Zaplacené zálohy se následně započítávají na úhradu skutečné daňové povinnosti po skončení zdaňovacího období.

V praxi je důležité nezaměňovat zálohy na daň z příjmu s měsíčními zálohami na daň ze závislé činnosti, které za zaměstnance odvádí zaměstnavatel. Tyto zálohy jsou vypočítávány z měsíční mzdy a jejich výše se může měsíc od měsíce lišit v závislosti na výši příjmu a uplatněných slevách na dani. Přeplatek na zálohách je poplatníkovi vrácen po podání daňového přiznání, případný nedoplatek musí poplatník uhradit do termínu pro podání daňového přiznání.

Pro podnikatele a osoby samostatně výdělečně činné je správné placení záloh na daň z příjmu zásadní pro udržení finanční stability a předcházení vysokým jednorázovým platbám při ročním zúčtování. Je proto vhodné věnovat pozornost termínům splatnosti a výši záloh, případně konzultovat jejich nastavení s daňovým poradcem.

Osvobození od daně z příjmu

V České republice existuje několik způsobů, jak může být poplatník osvobozen od daně z příjmu fyzických osob, která standardně činí 15 % ze základu daně. Toto osvobození se vztahuje na různé druhy příjmů a životní situace, přičemž je důležité znát přesné podmínky pro jejich uplatnění. Základním principem je, že osvobozené příjmy se neuvádějí v daňovém přiznání a nevstupují do základu daně.

Mezi nejvýznamnější osvobozené příjmy patří zejména příjmy z prodeje nemovitých věcí, pokud v nich měl prodávající bydliště nejméně po dobu 2 let bezprostředně před prodejem. V případě, že nemovitost sloužila k jiným účelům, je nutné dodržet časový test v délce 10 let od nabytí nemovitosti. Podobně jsou osvobozeny příjmy z prodeje movitých věcí, které nejsou zahrnuty v obchodním majetku.

Významnou kategorií jsou také dědictví a dary, které jsou od daně z příjmu fyzických osob zcela osvobozeny. Toto osvobození se vztahuje na veškerý zděděný majetek a dary mezi příbuznými v přímé linii a mezi manžely. U ostatních osob je osvobození podmíněno hodnotou daru a vztahem mezi dárcem a obdarovaným.

Sociální příjmy představují další důležitou kategorii osvobozených příjmů. Jedná se především o dávky státní sociální podpory, dávky z nemocenského a důchodového pojištění, podporu v nezaměstnanosti a další sociální dávky. Tyto příjmy jsou osvobozeny bez ohledu na jejich výši, protože jejich účelem je zajištění základních životních potřeb příjemců.

Specifickou oblastí jsou příjmy z pojištění, kde jsou od daně osvobozena plnění z pojištění majetku a odpovědnosti za škodu. U životního pojištění je osvobození podmíněno splněním zákonem stanovených podmínek, zejména dodržením minimální doby trvání pojištění a věku pojištěného při výplatě pojistného plnění.

Pro zaměstnance jsou důležitá osvobození vztahující se na některé zaměstnanecké benefity. Mezi ně patří například hodnota stravování poskytovaného zaměstnavatelem, nepeněžní plnění na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo příspěvky na penzijní připojištění do zákonem stanoveného limitu.

V oblasti podnikání existují také specifická osvobození, například příjmy z provozu malých fotovoltaických elektráren do výkonu 3 kW, pokud jsou určeny především pro vlastní spotřebu. Důležité je také osvobození úroků z přeplatků na daních způsobených správcem daně a přeplatků na pojistném na sociální zabezpečení.

Pro investory je relevantní osvobození příjmů z prodeje cenných papírů při splnění časového testu 3 let držby, případně při nepřekročení limitu 100 000 Kč hrubého ročního příjmu z prodeje cenných papírů. Toto osvobození se vztahuje i na příjmy z podílů na zisku z účasti na obchodních korporacích při splnění zákonných podmínek.

Daňové zvýhodnění na děti

Daňové zvýhodnění na děti představuje významnou úlevu pro rodiče v rámci českého daňového systému. V současné době, kdy základní sazba daně z příjmu fyzických osob činí 15 %, mohou rodiče využít tuto formu podpory ke snížení své daňové povinnosti. Zvýhodnění lze uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo kombinací obojího. Pro rok 2023 činí daňové zvýhodnění na první dítě 15 204 Kč ročně, na druhé dítě 22 320 Kč ročně a na třetí a každé další dítě 27 840 Kč ročně.

Důležitým aspektem je skutečnost, že daňové zvýhodnění může uplatnit pouze jeden z rodičů, přičemž musí žít s dítětem ve společně hospodařící domácnosti. Nárok na daňové zvýhodnění vzniká již v měsíci narození dítěte a trvá až do doby, kdy se dítě soustavně připravuje na budoucí povolání, maximálně však do věku 26 let. Pro získání tohoto zvýhodnění je nutné splnit zákonem stanovené podmínky a doložit příslušné dokumenty, například rodný list dítěte či potvrzení o studiu.

V kontextu 15% sazby daně z příjmu fyzických osob je třeba zmínit, že daňové zvýhodnění na děti se uplatňuje až po odečtení základní slevy na poplatníka, která v roce 2023 činí 30 840 Kč. Pokud je daňové zvýhodnění vyšší než daňová povinnost, vzniká daňový bonus, který je státem vyplacen poplatníkovi. Je však nutné splnit podmínku minimálního ročního příjmu ve výši šestinásobku minimální mzdy.

Systém daňového zvýhodnění na děti významně pomáhá rodinám s nižšími a středními příjmy, jelikož efektivně snižuje jejich celkovou daňovou zátěž. V případě vyšších příjmů, kdy se uplatňuje solidární zvýšení daně nad limit 48násobku průměrné mzdy, zůstává daňové zvýhodnění na děti zachováno ve stejné výši. Toto opatření tak představuje důležitý nástroj rodinné politiky státu.

Pro správné uplatnění daňového zvýhodnění je nezbytné věnovat pozornost všem administrativním náležitostem. Poplatník musí každoročně dokládat nárok na toto zvýhodnění, zejména pokud dítě studuje. V případě střídavé péče mohou rodiče uplatnit daňové zvýhodnění rovnoměrně, tedy každý z nich ve výši jedné poloviny roční částky za příslušné zdaňovací období. Toto rozdělení musí být předem dohodnuto a dodržováno po celé zdaňovací období.

Významným faktorem je také skutečnost, že daňové zvýhodnění na děti lze kombinovat s dalšími slevami na dani, což může vést k ještě výraznějšímu snížení daňové povinnosti. V případě, že poplatník dosahuje příjmů ze závislé činnosti, může požádat svého zaměstnavatele o měsíční uplatňování daňového zvýhodnění prostřednictvím mzdové účtárny, čímž získává finanční benefit průběžně během roku.

Společné zdanění manželů

Společné zdanění manželů představovalo v České republice významný daňový institut, který byl součástí zákona o daních z příjmů do konce roku 2007. Tento způsob zdanění umožňoval manželům rozdělit své příjmy rovnoměrněji a dosáhnout tak optimalizace daňové zátěže. V době jeho platnosti činila základní sazba daně z příjmu fyzických osob progresivně od 12% do 32%, což vytvářelo prostor pro významné daňové úspory.

Princip společného zdanění spočíval v tom, že se sečetly veškeré zdanitelné příjmy obou manželů, odečetly se nezdanitelné části základu daně a následně se výsledný základ daně rozdělil na dvě stejné části. Každý z manželů pak zdaňoval pouze polovinu společného základu daně. Tento systém byl výhodný zejména v případech, kdy jeden z manželů měl výrazně vyšší příjmy než druhý, nebo když jeden z manželů neměl příjmy žádné.

V kontextu tehdejší progresivní daňové sazby, kdy osoby s vyššími příjmy platily procentuálně více, znamenalo společné zdanění manželů významnou úsporu. Například při příjmu přesahujícím 331.200 Kč ročně činila sazba daně 32%, zatímco při nižších příjmech se uplatňovaly sazby 12%, 19%, 25% a 32%. Rozdělením příjmů na polovinu se často podařilo dosáhnout nižšího daňového pásma pro oba manžele.

Systém společného zdanění manželů však měl i své specifické podmínky. Manželé museli vyživovat alespoň jedno dítě žijící s nimi v domácnosti a museli splnit tuto podmínku nejpozději poslední den zdaňovacího období. Společné zdanění nemohli využít manželé, kteří měli stanovenu daň paušální částkou, nebo ti, kteří uplatňovali výdaje procentem z příjmů či měli povinnost stanovit minimální základ daně.

Od roku 2008 bylo společné zdanění manželů zrušeno v souvislosti se zavedením jednotné sazby daně z příjmů fyzických osob ve výši 15%. Tato změna byla součástí rozsáhlé daňové reformy, která měla zjednodušit daňový systém. Namísto společného zdanění byly zavedeny jiné formy daňové optimalizace, jako například zvýšení slev na dani a daňového zvýhodnění na děti.

V současném systému zdanění fyzických osob existují jiné možnosti daňové optimalizace pro manžele. Mezi nejvýznamnější patří sleva na manžela či manželku s nízkými nebo žádnými příjmy, která v roce 2023 činí 24.840 Kč ročně. Tato sleva může být uplatněna, pokud příjmy druhého z manželů nepřesáhnou zákonem stanovený limit. Přestože společné zdanění manželů již není možné, současný systém nabízí různé alternativní způsoby, jak optimalizovat daňovou povinnost v rámci rodiny.

Daň z příjmu je jako déšť - někdy přijde lehce, jindy nás zasáhne jako bouře, ale vždy musíme být připraveni ji přijmout jako součást života

Radmila Procházková

Nezdanitelné části základu daně

Základ daně z příjmu fyzických osob lze snížit o několik významných položek, které jsou definovány jako nezdanitelné části základu daně. Tyto odpočty přímo ovlivňují výslednou daňovou povinnost poplatníka a mohou významně snížit odváděnou daň z příjmu ve výši 15 procent. Mezi nejvýznamnější položky patří bezesporu poskytnuté dary, přičemž jejich celková hodnota musí přesáhnout 2 procenta ze základu daně nebo činit alespoň 1000 Kč. Maximálně lze však odečíst dary v hodnotě 15 procent ze základu daně. Zvláštní podmínky platí pro dárce krve, kdy za jeden odběr lze odečíst částku 3000 Kč.

Velmi důležitou položkou je také odpočet úroků zaplacených z hypotečního úvěru či stavebního spoření, které byly použity na financování bytových potřeb. Maximální částka, kterou lze takto odečíst, činí 300 000 Kč ročně na jednu domácnost. Tento odpočet je často využíván mladými rodinami při pořizování vlastního bydlení a významně jim pomáhá snížit daňovou zátěž.

Další významnou položkou je penzijní připojištění se státním příspěvkem nebo doplňkové penzijní spoření. Od základu daně lze odečíst zaplacené příspěvky převyšující částku 12 000 Kč ročně, maximálně však 24 000 Kč. Podobně funguje i odpočet na soukromé životní pojištění, kde lze také odečíst až 24 000 Kč ročně. Tyto odpočty motivují občany k vytváření vlastních finančních rezerv na důchodový věk.

Pro osoby se zájmem o další vzdělávání existuje možnost odpočtu úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání. Maximální částka, kterou lze uplatnit, činí 10 000 Kč, u osob se zdravotním postižením až 13 000 Kč a u osob s těžším zdravotním postižením až 15 000 Kč. Tento odpočet podporuje celoživotní vzdělávání a zvyšování kvalifikace.

Členské příspěvky zaplacené odborové organizaci jsou také uznatelnou položkou, a to do výše 1,5 procenta zdanitelných příjmů ze závislé činnosti, maximálně však 3000 Kč za zdaňovací období. Tato možnost odpočtu podporuje činnost odborových organizací a kolektivní vyjednávání.

Všechny tyto nezdanitelné části základu daně musí poplatník náležitě doložit příslušnými doklady při podání daňového přiznání nebo při ročním zúčtování daně u zaměstnavatele. Je důležité vést si přesnou evidenci všech relevantních dokladů a plateb během celého roku, aby bylo možné tyto odpočty efektivně uplatnit. Neuplatněné odpočty nelze převádět do dalších zdaňovacích období, proto je důležité jejich využití důkladně plánovat a realizovat v příslušném kalendářním roce.